Seznamte se s oddělením akordeonů a EKN. Čekají vás pojmy jako knoflíky, klávesy
nebo konvertor, kterými vás provedou vedoucí oddělení Taťána Pokorná a vedoucí akordeonových orchestrů Martin Žurek.
Oddělení akordeonů a EKN patří mezi ty větší, má dva vlastní orchestry a vyučuje v něm osm pedagogů (z toho šest hru na oba nástroje). Oddělení bylo v loňském roce (2022/2023) velmi úspěšné v soutěžích ZUŠ – 3. místa Agáty Rabinské a Barbory Matýskové v ústředním kole ve hře na akordeon a 3. místo Soni Chodurové v ústředním kole ve hře na EKN.
A na jaké nástroje se zde vlastně vyučuje? Jak už název napovídá, jsou to akordeony – knoflíkové
a klávesové (viz box Typy akordeonů) a tvz. EKN. „EKN je zkratka pro elektronické klávesové nástroje. Do této skupiny patří jako nejznámější keyboard – v naší ZUŠ se vyučuje s názvem Hra na klávesy,“ říká vedoucí oddělení Taťána Pokorná a přidává informace o tom, z čeho se skládají a jaký byl jejich vývoj: „EKN se skládá z klaviatury, ovládacích prvků pro zvuky a doprovodné styly, kontrolní obrazovky a ozvučovacího systému. Historie tohoto nástroje je poměrně mladá. První
přenosné EKN se objevily v 70. letech minulého století a do současnosti urazily obrovský skok, hlavně v kvalitě jednotlivých zvukových barev a aranžérské rozmanitosti jednotlivých automatických doprovodů.“
Elektronické klávesové nástroje mají sice mnoho společného s klavírem, ale zároveň jsou mezi nim zásadní rozdíly. „Klávesy umožňují, oproti klavíru, navíc hrát s automatickou doprovodnou jednotkou. Hráči mohou nastavovat zvukové barvy nástrojů, nahrávat podklady nebo skladby do nástroje, využívat různých efektů apod.,“ upřesňuje Pokorná. Přecházení z kláves na klavír však není tak jednoduché. Klavír vyžaduje silnější úhoz, a tím je i náročnější na techniku hry.
Klávesy i akordeony mají široké využití. Přesto má mnoho lidí harmoniky spojené především s hospodskými heligonkáři. „Akordeon je nádherný nástroj a jeho repertoár má mnoho tváří. Můžete ho najít, jak v hospodě, v populárních kapelách, ale v dnešní době hlavně v koncertních sálech,“ uvádí Pokorná a k reperoáru, který se žáci učí říká: „žáky učíme skladby napsané původně pro akordeon, ale také skladby populární, jazzové a samozřejmě i lidové písně a koledy.“ Martin Žurek k tématu ještě dodává: „Lidové písně, lidovky a všelijaké ostatní zlidovělé skladby, které tito ‘hospodští’ hráči interpretují, jsou bezpochyby nedílnou součástí výuky. Zejména v začátcích, protože lidové písně nebývají přiliš obtížné a děti je znají ze svého okolí, převážně od prarodičů. Ti současně bývají první motivací, aby se jejich vnuci a vnučky přihlásili ke studiu. Není také řečeno, že lidová píseň je kvalitativně horší, než ostatní repertoár. Vždy záleží na konkrétní úpravě skladby, a proto se s lidovým repertoárem můžeme setkat i u starších a zkušenějších žáků.“
„Akordeon je velmi univerzální a je možné jej obsadit do různých komorních těles či hudebních skupin. Svými možnostmi proto prostupuje mnoha žánry od lidové hudby, přes folk, klezmer, pop, rock, atd. až k hudbě vážné,“ říká Žurek a jako příklad uvádí kapely a muzikanty: „Čechomor, Jelen, Radůza, Jaromír Nohavica, Divokej Bill. Z vážné hudby např. Symetrio (PL), Motion trio (PL), Check Accordion trio (CZ).“ Taťána Pokorná za sebe dodává: „skvělých akordeonistů je spoustu. Určitě bych doporučila francouzského akordeonistu Richarda Gallianiho, Ástora Piazzolu – bandeonistu, který ‘přetavil’ argentinské tango do nového stylu tango nuevo. Z českých akordeonistů ráda poslouchám skladatelku a akordeonistku Markétu Laštovičkovou, Jana Meisla, Marcelu Kysovou Halmovou a další. Žákům bych také doporučila 14letého mladého akordeonistu a skladatele Victora Stockera, který již v tomto věku sklízí obrovské úspěchy ve hře na akordeon po celém světě.“
Zatímco o hru na klávesy je zájem více méně konstantní, akordeony zažívají v posledních letech rozkvět, a to i ve světě. Dokonce takový, že přestává stačit školní nástrojový park. Nedávno proto nový akordeon pořídilo SRPUŠ a škola čeká na dodání prvního akordeonu s konvertorem. „Mladší žáci si mohou akordeon dle dostupnosti v aktuálním školním roce zapůjčit, klávesy bohužel ne,“ uvádí Pokorná. Pořízení vlastního nového nástroje se u EKN pohybuje okolo 7.000 až 10.000 Kč. „Našim žákům doporučujeme klávesy YAMAHA, poněvadž se na tyto modely v ZUŠ vyučuje. Je totiž potřeba nástroj minimálně s 5 oktávami, s dynamickými klávesami a automatickou doprovodnou jednotkou,“ říká vedoucí oddělení. A Žurek dodává k akordeonům, že „koupě nového akordeonu je poměrně náročnější záležitostí. U nejmenších a nejlevnějších nástrojů se ceny v současnosti pohybují cca od 40.000 Kč. Starší, bazarové nástroje, jsou cenově mnohem dostupnější. Při takové koupi je však dobré se nejdříve poradit s odborníkem (nejlépe opravářem).“
Na akordeon i klávesy nástroje je možné začít hrát už od útlého věku 6 – 7 let dítěte. „Akordeon se ale doporučuje primárně těm zájemcům, kteří budou mít dostatečnou fyzickou sílu, protože je samotný nástroj váhově poměrně těžký,“ upřesňuje Žurek, ale zároveň dodává, že se „akordeonu věnují stejnou mírou dívky i chlapci.“
Ve studiu je možné pokračovat na konzervatoři, dospělí zájemci mohou volit variantu soukromých hodin s lektory.
Oddělení má dva akordeonové orchestry. „Martin Žurek převzal po své pedagožce Haně Noskové vedení akordeonového orchestru a založil nově obsazený soubor Cantabile. Již v uplynulém roce dokázal navázat na skvělé úspěchy akordeonových orchestrů ZUŠ, které v předchozích letech vedla Jarmila Prusková a Hana Nosková,“ říká vedoucí oddělení. Zároveň v letošním školním roce vznikl nový – přípravný akordeonový orchestr.
A Žurek své orchestry představuje blíže: „V mladším seskupení jsou soustředěni začínající žáci od 2. do cca 5. ročníku. Akutálně vystupuje v osmi akordeonistech. V jejich repertoáru jsou např. skladby Luboš Fišer: Mach a Šebestová nebo J. Uhlíř, Z. Svěrák: Stromy. Cantabile je, co do počtu, mnohem větší skupina, která kontinuálně navazuje na mladší, přípravný orchestr. Skládá se z 15 akordeonistů, 3 kláves, 2 houslí, 2 elektrických kytar a 2 bubeníků. Repertoár orchestru se zaměřuje na známé populární melodie rozlišných žánrů, např. ABBA: Mamma mia, ABBA: The Winner Takes it All, Ennio Morricone: Once Upon a Time in the West, The Village People: Y. M. C. A, apod. I přestože orchestr Cantabile vznikl teprve před dvěma lety, získal již řadu ocenění na přehlídkách a soutěžích. Aktivně nacvičuje každý pátek do podvečerních hodin a velmi se těší na shledání s Vámi.“
Článek vznikl pro ZUŠkoviny č. 1, 2023/2024.
Druhy akordeonů
Akordeony, lidově „harmoniky“, dělíme do 2 základních skupin, a to: diatonické a chromatické. Hlavní rozdíl mezi těmito skupinami tkví v mechanickém uspořádání hlásků uvnitř nástroje. Zatímco diatonické akordeony vydávají na 1 klávese při pohybu měchu ven a dovnitř 2 různé tóny, u chromatických akordeonů je při stisku 1 klávesy slyšitelný tón pouze jeden.
Mezi diatonické nástroje proto řadíme např. foukací harmoniky, heligonky a concertiny. Do chromatické skupiny poté patří akordeon – ten se také vyučuje na ZUŠ.
Akordeon můžeme v současnosti také dělit na klávesový nebo knoflíkový. Na klávesový nástroj se hraje v pravé ruce, tzv. diskantu, pomocí bíločerné klaviatury (stejné jako u klavíru). Knoflíkový nástroj, jak už napovídá samotné označení, využívá v pravé ruce knoflíky. Podle jejich uspořádání je dělíme na „B grif nebo C grif“.
Pro hru levou rukou je akordeon vybaven basovými tóny a akordy (dur, moll, 7, zm.). Nástroje s konvertorem dále rozšiřují možnosti hrát levou rukou melodické tóny (konvertor se vzhledem k obtížnosti využívá primárně až na konzervatořích, ceny nástrojů jsou také vyšší než u klasického nástroje). Dále existují akordeony podle velikosti – tzv. počtu basů na nejmenší 60 basové až po největší 120 basové.
Zpracoval Martin Žurek.