Výstava obrazů žáků a studentů Zuzany Tázlarové a Markéty Janečkové, inspirovaná myšlenkami, životem a dílem kanadské malířky Agnes Martin bude součástí festivalu Bezručova Opava. Výstava na Solné bude zahájena vernisáží 27. září v 17.00.
Chci vám doporučit, abyste zkoumali svou mysl a dobrodružství uvnitř ní.
Umělec musí naslouchat své mysli.
Musíte se dívat na vlastní dílo a uvědomovat si, co při tom cítíte.“
Agnes Martin /1912–2004/, Nezkalená mysl
Téma letošního festivalu Bezručova Opava nám připomnělo myšlenky kanadské umělkyně Agnes Martin, které malířka zaznamenala do útlé knížky s názvem Nezkalená mysl. Tato kniha se stala východiskem pro výtvarnou práci s dětmi, kterou jsme pojaly každá trochu jinak a po svém.
Hlavní myšlenka malířského projektu žáků Zuzany Tázlarové se týkala navození atmosféry klidu a rozjímání, niternosti, ticha, jednoty a radosti z tvorby. S dětmi si povídali o radostech, obavách a trápeních, které každý den všichni prožíváme, aby ponořeni do vlastní mysli, bez mobilů, bez neustálé kontroly a tlaku na výkon začali tvořit to, co naplňuje jejich mysl. Během procesu tvorby se vraceli k četbě knihy Nezkalená mysl a nacházeli další inspirativní myšlenky, které jim pomáhaly se orientovat ve vlastní mysli a niterném prožívání své tvorby.
Žáci Markéty Janečkové dostali za úkol zamyslet se nad (zdánlivými) chybami a omyly, které se jim v životě staly, nad svými strachy, obavami či problémy, které zažili či zažívají a uchopit je malířsky s tím, že možná někde ve spodních vrstvách obrazu či jejich nitra či v procesu tvorby, je čeká rozuzlení, řešení, naděje, radost …
Děti mluvily, někdy šeptaly a jindy jen mlčely o svých panických atakách, bouřlivých emocích, ze kterých jde strach, o obavách, že nezapadají, že jim nikdo neporadí, o rozpolcenosti, o závislosti, o rozvodech rodičů, o osamělosti, o nepřijetí. A pak vzaly štětce a barvy a namalovaly to. Někteří šli až na dřeň a opravdu odvážně malovali a mluvili o svých trápeních, jiní malovali a naslouchali, další se elegantně vyhnuli nabízenému tématu, ale i to je cesta učení a svobodné volby. Během práce nás provázela myšlenka Agnes Martin, že „vše, co se jeví jako nepředstavitelné chyby, nejsou chyby, a vše, co se jeví jako omyl, není omyl; to všechno je třeba udělat. Krok, který se jeví jako chybný, je pouze příští krok.“
A jestlipak víte, co prožívají a co potřebují vaše děti? Občas se jich zeptejte a možná budete překvapeni, jak bohatý, pestrý a barevný vesmír potkáte. Bude vám známý a velmi blízký. Děti potřebují naši pozornost, péči a laskavost. Objetí a smích jsou léčivé. Deset z deseti učitelů výtvarného oboru doporučuje!
Dovětek: Život našich myslí a srdcí je za ta léta spolupráce nejen na půdě školy tak propojen, že už se s kolegyní Zuzkou vlastně ani nepodivujeme nad tím, že přicházíme na podobná témata, zaujmou nás stejné osobnosti, že naše myšlení a vnímání nejen na poli výtvarném je jaksi napojené a provázané. Často se tykadly dotýkáme i proudění mysli Petra Rotrekla, a tak se mnohokrát stalo, že jsme se s jistou samozřejmostí dotýkali i mnohých témat festivalových…
Spíše než chyba či omyl, to byla spíše šťastná náhoda, která nás svedla dohromady a díky přátelství, které z ní vzešlo, jsme společně vytvořily spoustu krásné práce. Děkuji za ty dary!
Markéta Janečková